Rybářská etika

Rybařina je pro někoho koníček, pro jiného sport, pro dalšího povolání. Každý rybář by se ale měl chovat podle nějakých pravidel. Nestačí jen pořídit si správné rybářské vybavení. Vždyť ve sportu jde i o to, aby měla každá strana nějaké šance na vítězství. Profesní hrdost a čest nám nedovolí používat zakázané způsoby rybolovu, obcházet rybářské předpisy, nebo dokonce zákony.

Tady v České kotlině jsme známí svou vynalézavostí, s jakou umíme kličkovat mezi paragrafy. Vyzrát na systém je vlastně takový náš národní sport. Ale mnozí na to hrdí nejsme.

Zamysleme se tedy spolu nad tím, co bychom měli považovat za nesportovní chování v rybařině, co se neslučuje s rybářskou etikou, a tedy co u vody určitě dělat nebudeme. A nemusí jít vždy o úmyslné podvádění. Někdy se dopustíme něčeho nesprávného i z pouhé neznalosti.

Důvěřuj, ale prověřuj

Dobrá rada zkušeného kamaráda rybáře v mnoha případech pomůže – čím krmit, kdy vyrazit k vodě, co si vzít s sebou atd. Ale jakmile jde o radu, která je v nějakém rozporu s pravidly, asi u rybářské stráže neuhájíte své jednání větou: „Kamarád takhle chytá už roky a říkal, že je to OK“. Možná se spolu i zasmějete, ale trestu pravděpodobně neuniknete.

Podobně je to s informacemi, které různě kolují po internetu. „Zaručené“ recepty a „ověřené“ postupy nemusí fungovat vždy a všude. Možná stojí za to si takové rady vyslechnout či přečíst, ale určitě stojí za to si je pořádně ověřit.

Rybaření pro zbabělce

Rybářský řád celkem jednoznačně označuje zakázané techniky lovu. Můžeme jen doporučit, aby se každý rybář čas od času do rybářského řádu mrknul, jestli na něco časem nezapomněl. Zejména, pokud se chystá na neznámou vodu.

Nejbezpečnější je držet se zásady: co není vysloveně povoleno, to považuj za zakázáno. S tím se asi nespletete.

Každému ale bude jasné, že následující „techniky“ lovu nebude ani zkoušet:

To máme za sebou ty nejvážnější přestupky. Kdysi se přísně trestala stará známá pytlačka – kolečko s vlascem, olůvkem a háčkem s návnadou. To sice stále není povoleno, ale patří to tak trochu do šedé zóny. Jestli si chcete zavzpomínat na chlapecké roky, domluvte se v nějakém soukromém revíru. Tam se dá čekat, že to problém nebude, jelikož to není žádná zázračná metoda, jak nachytat spousty ryb.

Zajímavostí, která u nás zatím až tak rozšířená není, je střílení ryb lukem. To ovšem v žádném případě není přípustný a povolený způsob lovu.

Kam na ryby?

Musíme si dát pozor i na to, kde se může a kde nemůže lovit. To celkem obšírně popisuje právě ten zmíněný rybářský řád. Jsou tam vypsány podmínky pro lov v blízkosti jezů, rybích přechodů nebo dalších vodních staveb či hrází. Pomůže také, když si přečteme popis konkrétního revíru, jelikož občas je to někde nastaveno přísněji, než vyžaduje rybářský řád. Tak ať se pak nedivíte.

Jo – cedule u rybníků mohou sloužit jako orientační informace, ale neměli byste je brát úplně vážně. Tady v případě, že něco povolují. Občas jsou tam roky staré neplatné informace. Nebo si jich naopak všimli sběrači kovů a potřebné informace zmizely ve sběrně.

Co nedávat na háček

Ve starších předpisech byly vyjmenované různé zakázané návnady jako škrkavky, krev, mlékárenské kaly apod. To už dnešní podoba řádů nevyjmenovává, ale ani bych nečekal, že budete shánět škrkavky či sraženou krev.

Lze lovit i na živé tvory. Žížaly či drobné rybky jsou pořád hodně oblíbené. Ovšem pozor na to, aby návnada nepatřila mezi chráněné živočichy. Opět odkážu na rybářský řád, kde jsou tyto zakázané druhy živočichů vyjmenovány.

Ale nejde jen o živočišný druh. I běžně používané rybky nelze použít jako návnadu v období hájení, případně pokud nesplňují lovnou míru. To je potřeba si pohlídat.

V žádném případě nebudeme lovit ani na obojživelníky v jakémkoli vývojovém stadiu (žáby, pulci, čolkové mloci a podobně)!

Pozor – pstruh

Na pstruhových vodách se nesmí používat živočišná nástraha. Ačkoli v některých revírech je udělena výjimka a použití mrtvé rybky je dovoleno. Ale nějaký živý hmyz či členovci nepadají v úvahu.

Nakonec tedy doporučím pořádně se seznámit s rybářským řádem, s místními podmínkami a odlišnostmi a pro jistotu se domluvit s majitelem či stráží na místě. Ta chvilka, kterou tomu věnujete, se vám vrátí v krásném zážitku z rybaření.